close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Láska je síla přírody

Janin sen

19. srpna 2007 v 11:36 | Betty |  Povídky
Janin sen
Marc najednou zazvonil u dveří Janina bytu, nečekala návštěvu, ale když uviděla Marca byla ráda, že přišel
"Ahoj", prohodil ledabyle Marc, aby aspoň něco řekl, "neruším?"
"Ahoj, vůbec ne, ráda tě vidím", s nadšením v hlase řekla Jane, "pojď dál" Marc vstoupil do bytu a cítil se podstatně lépe, než tomu bylo doteď. "Dnes jsem tě vůbec nečekala", pronesla Jane, ale dala na sobě znát, že ji jeho přítomnost ani v nejmenším neobtěžuje. Přesto visela ve vzduchu jedna otázka, kterou Jane nechtěla položit a Marc na ni nechtěl odpovídat, ale brzy se na to zapomnělo. "Dáš si něco k pití, kávu, vodu, džus…?", navrhla Jane
"Dám si kávu, díky", řekl Marc.
"Nabídla bych ti i něco k snědku, ale…moje lednička nějak zeje prázdnotou" ,usmála se Jane.
"Káva mi stačí", potvrdil Marc s pobaveným výrazem.
Jane tedy svou návštěvu pohostila kávou, však bylo vidět, že z jeho strany nebylo nic víc, než její přítomnost ani žádáno. Začali se spolu bavit a jako obvykle si měli spoustu co říct, neodmlčeli se ani na celou minutu, probírali divadlo, poté něco o herectví ve filmu, zkoušeli si sehrát různé scénky a pak si pustili rádio a probírali písničky, co se jim linuly do uší. Vlastně ani sami nevěděli, proč probírají takové záležitosti, ale ani jednomu z nich to nepřišlo důležité, hlavně, že spolu mluvili. Velmi vydařený večer.
Z rádia najednou začala znít skladba, jež se zavděčila, oba dva k ní měli určité pouto, pustili se do pomalého tančení, vhodného pro tóny prchající z malých reproduktorů, city z ní pramenící je uvedli do skvostné harmonie. Pokračovali klidně a mírně, byli těsně u sebe. Marc se najednou podíval na Jane. V jeho pohledu bylo vidět tolik obdivu, Jane se na něj krásně usmála, bylo jí s ním dobře, nikdy předtím se takto necítila. Dívání z očí do očí však, jako by bylo magické. Marc se začal víc přibližovat, Jane neustupovala. Už dávno přestali tancovat, čehož si nejspíš ani jeden z nich nevšiml, jak byli pohrouženi do záplavy citů, jež v té chvíli nastala. Náhle už byl Marc těsně před jejími rty, chyběl jen nepatrný kousek, Jane si začala uvědomovat, že by to neměla dovolit, ale pozdě…Marc pohladil svými rty její a ona jako by se ocitla v jiném světě. Náhlou vlnu štěstí, romantiky a krásy, jež ji zaplavila a jíž se naprosto oddala, však vystřídal opět její rozum…Jane se vrátila zpět ze svých okouzlujících myšlenek do pokoje, kde bylo přítmí a příjemná atmosféra a odtáhla se od něj.
Marc na ni spočinul pohledem a v očích měl otázku: 'Co se stalo?', avšak vyslovit ji nedokázal. Jane jeho pohledu porozuměla, tak odpověděla.
"Marcu, takhle to nejde…patříš přece Claire, už se milujete přes 30 let", začala Jane, avšak nedokázala mluvit jasně a rozhodně. Sama moc dobře věděla, že jediné, co by teď udělala nejraději je, že by se vrátila do Marcova objetí a nejradši by tak zůstala už po celý život. Ale sama sebe tím překvapila, neboť to nikdy předtím necítila. Měla v hlavě obrovský zmatek. Marc ji dál pozoroval svým pohledem, ve kterém se nyní mísila touha s překvapením a trochou zloby.
"To je déle, než máš ty let, že? Jde snad o to?" Prohodil ironicky Marc. Pokračoval však mírněji, už bez toho zlostného návalu, "S ní ale nejsem šťastný, Jane, pochop to, nejsou to ty…šťastné chvíle, které prožívám s tebou, když jsem s ní,…chybí mi ten pocit, že opět žiji, to kouzlo vzájemných sympatií, něco,…kde se neobjevuje jen stereotyp…pouhý zvyk a pohodlí, které cítíme jeden k druhému…", odmlčel se. Sklopil oči a chvíli trvalo, než dokázal na Jane opět pohlédnout. Jane se na něj dívala pohledem, který zachycoval plno něhy. Marc po chvilce odmlky pokračoval: "Vím, že ve svých 53ti letech po tobě - mladé, slavné, milé, hodné,…okouzlující k-krásce - nemohu…nemohu chtít, abys mě milovala…ani to neočekávám, jsem jen starý a a nezajímavý..."
"Ne!...To rozhodně nehraje žádnou roli", přerušila jej Jane, která jej doteď poslouchala v tichosti a jen nevěřícně kroutila hlavou, avšak neschopna cokoli říct. Slzy, jež se jí začaly už třpytit i na tváří, jak si hrnuly svou cestu z očí jí nedovolily dříve promluvit.
"Jak to myslíš…?" Zeptal se Marc a nemohl skrýt, i když nepatrnou, naději v hlase.
Jane na něj pohlédla: "Věk nehraje žádnou roli, nikdy o sobě nemůžeš říct, že bys byl nezajímavý, jsi…jsi jedinečný, okouzlující, s nikým jsem se nikdy necítila tak, jako…jako se cítím s tebou, dýchala bych za tebe, ale…", na chvíli se odmlčela pohroužena do svých myšlenek, ,,…nejde to, máš přítelkyni, dlouholetou, možná to cítíš, jako stereotyp a je mi to líto, ale já nechci být ta, díky které bys mohl být jednou zklamaný…nemůžu ti nic zaručit a…na ni už jsi zvyklý…chci, abys byl šťastný…" Přistoupila blíž k němu a dodala "…šťastný ale můžeš být jen beze mě…" hlas se jí zlomil a nebyla schopna pokračovat.
Marc ji stiskl ruce a přiložil si je ke své hrudi, "Jane, moje štěstí snad znamená to, co já považuji za svoje štěstí…s Claire už nedokážu být šťastný, to ty přinášíš do mého života světlo…" Sledoval Jane, když viděl, že reakce nebyla jiná, než jen několik slz navíc, rázněji dodal: "Claire opustím, ať s tebou nebo bez tebe, ale s ní nebudu! Díky tobě jsem si otevřel oči, tolik let jsem byl tak slepý", měl slzy v očích.
"Marcu…" zašeptala Jane, ale on ji nenechal domluvit.
"Jane, víš, že tě miluji a rozhodni se jak uznáš za vhodné, do ničeho tě nemohu nutit, víš, kde mě najdeš, kdykoli budeš vítána…" povzdechl si a pokračoval "Už radši půjdu, měj se a děkuji za krásný večer…", a pln bolesti odcházel.
Jane neměla sílu jej zastavit, toužila mu toho tolik říct, ale zároveň to nedokázala, nechala ho odejít a ona zůstala sama s ukrutným žalem v srdci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 19. srpna 2007 v 11:38 | Reagovat

ahoj hlasnes pro me pls http://adynyblogiis.blog.cz/0708/1-kolo-souteze-o-nej-prezdivku jsem tam jako peta-smoulinka dikymoc dyztak pisni na blog prosim jinak hezkej blog

2 Mája Mája | E-mail | Web | 24. února 2008 v 14:32 | Reagovat

Ahojík na my blogu je přihláška do SONb tak se přihlas...

3 Mája Mája | E-mail | 24. února 2008 v 14:33 | Reagovat

maruskablog.blog.cz

  na tejto adrese se přihlas.. -:)

4 Mája Mája | E-mail | 24. února 2008 v 14:33 | Reagovat

www.maruskablog.blog.cz

5 Suesy Suesy | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 13:36 | Reagovat

moc krásna poviedka :D

6 Betty Betty | 10. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

[5]:Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama